Povídáni o dobrovolnictví u piva

Zveme Tě na přednášku Slávky Sychrové, která strávila rok v Bulharsku jako dobrovolnice. Přijď si poslechnout, co všechno pro ni rok na Balkáně znamenal, a jakým kulturním odlišnostem si musela zvykat. "Byl to pro mě naplno využitý rok, kdy jsem mohla rozdávat lásku a zase ji přijímat, a to od těch nejchudších dětí z okraje společnosti. Strávila jsem rok v Bulharsku mezi dětmi z chudých romských čtvrtí. Jela jsem tam s tím, že bych chtěla pomáhat, ale možná se mnohem větší pomoci dostalo mně. Děti mě toho naučily hodně, třeba tomu, že problém není, když se mám naučit tisíc stran na zkoušku, ale když nemám co jíst, doma mám brečícího brášku a rodině jsou v cizině. Už vím, že vnitrostátní jízdenka pro dva může být i metr dlouhá a označuje se po nástupu do vlaku propíchnutím tužky. Už jsem si zvykla, že si všichni tykají, že dveře v rychlíku se nemusí zavírat, a že na dálnici není problém zastavit a otevřít prudce dveře od auta."