Milí přátelé,
zdravím vás na všechna místa, na kterých se teď coby rozprášené stádce brněnského „vékáháčka“ nacházíte. O postní době jste toho už slyšeli nebo četli hodně, takže další zamyšlení na tomto místě by už moc nového nejspíš nepřineslo a nebudu tím tedy text natahovat. Vzhledem k situaci je půst letos opět zčásti i nucený a protiepidemická opatření nám budou i nadále brát mnohá, za normálních okolností běžná potěšení a radosti. A to můžeme být ještě rádi, když se k tomu nepřidá půst od jakékoliv chuti nebo dokonce půst kyslíkový. Ten prosím zbytečně nepřipravujme sobě ani jiným. Nemožnost se normálně scházet je „k nevydržení“ pro nás všechny, ale k nevydržení už je situace i pro zdravotníky a vzhledem k tomu, že očkování a chytrá karanténa fungují tak, jak fungují, moc brzd kromě modlitby, respirátorů a právě i sociálního půstu k dispozici zatím nemáme.
Co se týče bohoslužeb, nový nouzový stav v této oblasti nic nemění, a tudíž platí obvyklá nabídka mší v pondělí a středu v 19 hod., ve středu i adorace od 18 hod. V pondělí 1.3. oficiálně přijmeme do katechumenátu tři letošní katechumeny. Vzhledem k tomu, že i další z vás se na následující okresový lockdown odebrali do svých mimobrněnských bydlišť, předpokládám počty na mších opravdu rodinné a epidemiologicky bezpečné. Přeji vám všem dostatek zdraví duše i těla, dostatek pevné vůle ke studiu i v domácích a distančních podmínkách i pevnou víru, že zmrtvýchvstání opravdu bude.:)
o. Ladislav,
studentský kaplan.
P.Ladislav Nosek SJ, studentský kaplan
V první i druhé covidové vlně jste už, milí přátelé, jistě slyšeli a četli mnoho dobrých rad, jak se co nejlépe vypořádat s koronavirovými lockdowny a pololockdowny, které přinejmenším někomu nadělují více volného času. Aniž bych chtěl ubírat čas na takové bohulibé aktivity, jako je pobyt v přírodě nebo modlitba, které nedávno na stránkách VKH Brno připomněl otec biskup Tomáš Holub, mám ještě jeden návrh. Možná už s ním někdo přišel přede mnou nebo vás to už napadlo dávno, ale třeba ne.
V určitém slova smyslu nás koronavirus docela efektivně okrádá o mládí, případně střední věk. Jistě je i vám smutno, když uvážíte, kolik mu už padlo za oběť nejen lidí nebo firem, ale i akcí, na které jste se těšili a které by jistě i pěkné byly. Nebo jak moc se v posledních dvou semestrech zúžila možnost hledat případného životního partnera a následně „randit“. To vše zatím bez jasné vyhlídky do budoucna. Nicméně výpadek se dá alespoň trochu vykompenzovat tím, že znovu alespoň „virtuálně“ prožijeme ty události, které už se nám v klidnějších dobách prožít poštěstilo. Nevím, jak moc za tuto myšlenku vděčím sv. Ignáci z Loyoly, zakladateli našeho jezuitského řádu, ale faktem zůstává, že reflexe a vracení se k tomu, co bylo prožito nebo promeditováno, spojené s děkováním Bohu a probíhající při vědomí Jeho přítomnosti zde a nyní i v tom všem, je výrazným rysem ignaciánské spirituality a dobrou radou tohoto světce, jak svůj život prožít hlouběji a jak mu snadněji dát dobrý směr.
Už vícekrát jsem se zamýšlel nad poněkud smutnou skutečností: Ve svých počítačích nebo mobilech má dnes mnoho z nás „tuny“ fotografií (ano, my dříve narození fotografové ještě o něco více...). Prostě proto, že nám je digitální fotoaparáty a mobily umožňují po tunách pořizovat a že bylo co fotit. Mnoho z nich se dočká nějakého následného sdílení a prohlížení na sociálních sítích nebo při osobních setkáních, ale většina nikoliv. Někteří z nás se k zachyceným událostem vrací i při editaci snímků, ale ono jde i o vzpomínku s větším odstupem. Velmi často se stává, že fotky a videa zkrátka jen zůstanou uložené na disku, v lepším případě i zálohované někde jinde pro případ poruchy, a tím to skončí. Někdy mimoděk porovnávám současnost s dávnými dobami. Z výletu jsme sice měli jen pár papírových fotografií, ale paradoxně jsme se díky tomu vraceli k minulosti více, než nyní, kdy máme obrázků a videí ze všech větších akcí desítky nebo stovky, z těch delších někdy i tisíce, ale na jejich prohlížení už i díky tomu množství není čas (natožpak na nějaký výběr pro vytisknutí alespoň některých z nich). A je jasné, že jejich další přibývání šance na prohlížení jen dále snižuje. Začínám velmi pochybovat, že si to vše stihnu ještě jednou prohlédnout alespoň na stará kolena.
Nicméně právě zde může čas karantén trochu pomoci.
Ti, kdo své materiály nemají roztříděné, mají možnost vnést do své (nejen) obrazové dokumentace trochu pořádku a systému (podotýkám, že se doporučuje mít základní členění po letech a v nich adresáře s jednotlivými událostmi, plus případné speciální adresáře tematické). Především však máme příležitost si některé adresáře otevřít a příslušné zážitky si znovu oživit. Možná se zprvu trochu lekneme, jak jsme tenkrát byli neopatrní, když jsme stáli hned vedle kamaráda a neměli roušku, ale můžeme si tak alespoň připomenout, jak vypadá normální život. A protože jsme křesťané, můžeme to spojit s poděkováním za to všechno nebo s modlitbou za ty, které na fotkách uvidíme.
A samozřejmě můžeme i přímo fotit (případně natočit pár videí). Fotoaparátem nebo mobilem, to není až tak důležité, a třeba právě v té přírodě. I neradostná doba pandemie si zaslouží svou multimediální památku. Focení (a teď nemám na mysli takové to živelně-turistické) navíc vede k větší všímavosti a pozornosti vůči světu kolem nás, a to jsou dobré schopnosti. A můžeme se zároveň učit ovládnout se a udělat méně fotek, ale o to lepších. Což je vlastně dobrá strategie i ve všech ostatních oblastech.
Jeden vtip ukazuje třídu seniorů s komentářem: „Žáci prvního stupně se po ukončení nouzového stavu vracejí do škol.“ Ano, autor možná příliš podceňuje možnosti výuky distanční. Pravdou však je, že mladší po skončení nebo poražení pandemie zřejmě nebudeme. Nicméně zralejší být můžeme. Tak ať se to zrání s pomocí Boží a třeba i těch našich archivů daří!




















Milí přátelé, v rámci promyšlených taktických ústupů v bitvě s koronavirovou hrozbou se poněkud poupravují některá naše pozvání. S lítostí musíme hned na začátku upravit pozvání na velkou zahajovací mši akademického roku, která bývá vždy první úterý v říjnu, letos tedy 6. 10. v 19 hodin, netradičně v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Vzhledem k omezenému počtu účastníků bohoslužeb bylo pozvání zúženo na letošní a loňské členy rady VKH Brno, případné hosty z rad sesterských buněk VKH v jiných městech, několik hostů z řad pedagogů a pak ty, kteří tento rok v Brně studovat začínají. Na ně připadne nadpoloviční počet míst, přihlašování bude možné na Facebooku VKH Brno. Zdá se, že jedno místo vyjde i na otce biskupa Pavla Konzbula.:) Vám ostatním se omlouváme a věříme, že s námi budete spojeni alespoň distančně – v modlitbě soukromé či v (nepříliš velkém) kruhu přátel nebo na jiné úterní mši v Brně. Do modlitby prosím samozřejmě zahrňme kromě díků za mnohá přijatá dobrodiní i prosby za co nejrychlejší a nejefektivnější zvládnutí současné všezasahující koronapandemie a jejích důsledků, za to, abychom v letošním akademickém roce mohli co nejvíce rozvinout i prezenční aktivity VKH, za všechny, kteří zemřeli „s“ koronavirem i „na“ něj, za nemocné, za zdravotníky i za ty, kteří boj proti této zákeřné potvůrce řídí z pozic politických, za co nejúplnější výuku na všech stupních škol, za učitele, za všechny, na které dopadly a dopadnou ekonomické škody nejvíce, za ty, kdo jsou nyní ještě osamělejší a izolovanější, než dříve. Nemenší modlitební pozornost si pak zaslouží i mír ve světě, situace v USA zvláště v souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami a povolebním napětím, i změna klimatu, naše povolební politická scéna a další aktuální věci. Budeme doufat a těšit se, že okolnosti vám co nejdříve umožní plnohodnotné prezenční studium a nám všem co nejčastější setkávání se ve společenství VKH nejen online, ale i onlive
P. Ladislav Nosek SJ,
studentský kaplan
Přinášíme přehled posledních studentských mší svatých u jezuitů v tomto akademickém roce. Poslední středeční večerní studentská mše proběhne 22. května. Poslední snídaňová mše se uskuteční ve středu 12. června. Pondělní studentské mše se konají do 17. června.
S radostí oznamujeme, že do rady VKH Brno pro akademický rok 2019/2020 byli dne 13.5.2019 zvoleni Ludmila Cinerová, Petra Doležalová, Michal Franek, Veronika Fráňová, Eva Grebíková, Anežka Hlávková, Lucie Lovecká, Veronika Odlasová, Jan Picmaus, Ondřej Sojka, Václav Šimon, Ondřej Škvařil a Jan Trpák.
Na webu si můžete přečíst medailonky nových radních.
Do kontrolní komise pro akademický rok 2019/2020 byli zvoleni Hana Hellingerová, Tomáš Heger, Lucie Kleinová, Martin Král, Marie Stejskalová, Pavel Vecheta, Adriana Vystrčilová a Vojtěch Wawreczka.
Milovníci deskových her pozor! Každou středu po studentské mši svaté můžete navštívit hernu deskových her na SC . Pořídili jsme spoustu nových deskovek , které čekají na to, až si je někdo zahraje ! Přijďte se odreagovat , pobavit se a poznat nové kamarády :-) Začínáme ve středu 8. května cca ve 20:15 na SC.